Horská dráha

Oscar Bruch a jeho Eurostar

Na německé půdě mají velké horské dráhy dlouhou tradici. Díky svým obrovským rozměrům patří např. Alpina-Bahn či Olympia Looping mezi turistické trháky, a to na kterékoliv akci se vyskytnou. To, že jejich majitelé dokáží s takto rozměrným a technicky náročným zařízením za sezónu několikrát hostovat na nejvyhlášenějších německých poutích je samo o sobě velkou ukázkou všestranné nadanosti a dobrého využití organizačních schopností majitelů těchto „kolosů“.

Příběh Eurostar začíná někde kolem roku 1993. Tehdy se Oscar Bruch rozhodl, že světu představí první Inverted coaster na světě, který je schopen se několikrát za sezónu přesouvat z místa na místo – ze štace na štaci. Inverted coaster je druh horské dráhy – volně přeloženo „zavěšená horská dráha“. Sedačky a celkové obsazení včetně podvozku visí za kolej, která není klasicky dole, ale naopak nad hlavami pasažérů (viz. fotografie). V roce 1995 bylo na světě několik zavěšených drah, ale žádná z nich nebyla konstrukčně typizovaná na sezónních přesouvání. Prakticky všechny byli odkázané na stabilní prostředí zábavního parku kam byli zakoupeny. Dalším unikátem, kterým Eurostar disponoval byla výška. V roce 1995 byla druhou největší zavěšenou horskou dráhou na světě. Prvenství držela dráha Raptor v americkém gigantu Cedar point.





Oscar Bruch pochází z velké generace německých světský (schausteller) a této pozice se drží duší i tělem. Dráhy Looping Star nebo Thriller, které dokázal ve své domovině představit, vždy prezentovali exklusivní technický pokrok a vysoké náklady na organizaci provozu a následného přejíždění na jiné místo. Jeho vynalézavost byla úžasná; nic nebylo pro tohoto člověka dostatečně velké a zajímavé.


V osmdesátých letech rodina Oskara Brucha prezentovala horskou dráhu Thriller (mimo jiné). Obrázek jasně ukazuje, že jednalo o famózní kousek.

V devadesátých let to byl on, kdo určil směr. Zavěšených drah bylo tehdy málo. Již brzy bylo jasné, že se z Eurostaru stane neobvyklý projekt, do kterého se zapojí společnosti po celé Evropě. Konstrukce a vývoj celé atrakce probíhaly pod všeobecným dohledem Bruchovy návrhářské firmy se sídlem v Münsterhausen mezi lety 1993 a 1997. Münsterhausen představuje malé městečko na jihu Německa s tradicí v horských drahách. Své sídlo zde měla též legendární firma Schwarzkopf! Bruchova návrhářská firma měla pouze jeden úkol – vytvořit zavěšenou horskou dráhu, která bude schopná absolutní mobilnosti a svými rozměry předčí ostatní konkurenty zavěšených drah ve světě. To, že takto měl vzniknout právě Eurostar, se však ještě nevědělo.

Vždy jsem pro něj představovala omezení. Vždy měl velké nápady, a já dělala pouze účetnictví a starala se, aby vše prakticky fungovalo.

Inge Bruchová

Běžnou praxí je, že se horská dráha svěří jedné firmě a ta ji takřka celou vyrobí. V případě Eurostaru však jednotlivé úkony dělali jednotlivé firmy, subdodavatelé; návrhářská firma vše pouze koordinovala a řídila spolupráci. Oscar Bruch se spojil s firmou Intamin AG a ta také povolala dnes již legendárního konstruktéra horských drah Ing. Wernera Stengela. Stengelova návrhářská firma vedla statické a dynamické výpočty na základě hrubých plánů od Oskara Brucha. Vše probíhalo v těsné spolupráci s Bruchovou návrhářskou firmou. Na základě výpočtů se vyrobil detailní model, který je nyní možné vidět v Městském muzeu v Mnichově. Pod dohledem Intamin AG – která navrhovala a vyráběla kontrolní systém – se na projektu podílel švýcarský subdodavatel Giovanola. Ten vyráběl tratě, řetěz a většinu elektronických komponentů. Pokladnu dodal Mack Rides, stanici a východový prostor Johann Gerstlauer, jehož bratr Hubert je vlastníkem Gerstlauer GmbH. O osvětlení se postarala společnost Pelz.






Toto spojení sil mělo vynikající výsledek, který je zřejmý již z pouhých technických specifikací:

• výška: 30,15 m (nejvyšší bod 35 m)
• délka trati: 844 m (plus 22 m odstavné koleje)
• zastavěná plocha: 83 x 43 m (3563 m2)
• rychlost: 22 m/s
• max. rychlost: 100 km/h
• čas jízdy: cir 1:30
• celová hmotnost: 1200 tun
• obsazení: 4 soupravy každá po 28 sedadlech
• kapacita: 2880 lidí za hod.
• náklady: 14 mil. €

Eurostar byl na dlouhou dobu jednou z nejvyšších horských drah v Německu, s výjimkou pouze čtyř stabilních drah, které byly vyšší. Eurostar se poprvé představil 20. července 1995 v Düsseldorfu se zpožděním šesti dní. Důvodem tohoto zpoždění nebylo nic jiného než jeho velikost.

Tehdy jsme dimenze této dráhy jednoduše podcenili. První pochyby se objevili ve švýcarské továrně pouhých 14 dnů před zahájením Düsseldorfské poutě. Celkově byl postup, díky horkému počasí, které ten rok panovalo, velmi pomalý. Mimoto chyběla praxe a koncept. Tým stál před obrovským množstvím jednotlivých dílů, které bylo třeba dát dohromady, aby vznikla horská dráha.

Siegfried Scholten technický manžer Oscara Brucha

V dnešní době se montáž a demontáž provádí na základě jasného schématu. Je dopředu jasné, který díl se kam uloží na jednotlivých návěsech. Vše je vyrobeno na míru, a tím se do značné míry usnadní manipulace a ovládání. Během prvního složení a rozložení se optimalizovala místa pro jednotlivé díly; důsledkem je snadnější ovládání – jednotlivé součástky se přímo vloží do konstrukce, aniž by bylo třeba cokoliv odmontovat a znovu smontovat. Přesun dráhy z poutě na pouť je skutečně technický kousek.







Oscar Bruch a Siegfried Scholten však od debutu v Düsseldorfu v roce 1995 již šedesátkrát se svým týmem obstáli. I tak je ale třeba k rozložení a složení včetně dopravy potřeba minimálně 8 dní. To je však možné dosáhnout pouze se 20 dělníky fungujícími dnem i nocí a za použití 4 jeřábů.


Jestli někdo pochyboval, že Oscar Bruch nemá své vlastní jeřáby…

Pro včasný transport návěsů je třeba 18 tahačů. Takovýto časový press je však výjimkou – většinou demontáž zabere 10 dní a montáž 14. Dále je už montáž pouhou rutinou: je instalován kus za kusem, díl za dílem, segment za segmentem a to až do doby, kdy je konstrukce pevně zajištěna a volně stojí. Od svého uvedení roku 1995 v Düsseldorfu svezla Eurostar miliony zákazníků a byla vždy dominantní součástí velkých německých tradičních poutí. Až  v roce 2003 došlo k prvním optimalizacím a vylepšením. Náklady se vyšplhali přes 1.mil.€ a Oscar Bruch byl nucen požádat o bankovní úvěr.

Mému manželovi jde o to, aby si každý zákazním užil příjemnou jízdu na kterékoliv z jeho atrakcí. Jméno Oscar Bruch by mělo vždy zůstat synonymem kvality. Chtěla bych také říci, že rekonstrukce představovala naše vlastní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí technické komise.

Inge Bruchová

I v současnosti dokáže Eurostar stále zaujmout. Je to jednak díky svému monumentálnímu vzhledu a nezapomenutelnému jízdního prožitku. Oscar Bruch díky své progresivitě a podnikatelské odvaze dostál mezinárodního uznání jak z řad ostatních provozovatelů zábavních atrakcí (z branže), tak i s odborné veřejnosti.





Eurostar vždy byla velkou ozdobou a hlavním lákadlem. Ale proč ten minulý čas? V roce 2008 se Oscar Bruch rozhodl Eurostar prodat. Kupcem se stal Gorky Park v Moskvě, kde se Eurostar nyní nachází jako stabilní atrakce tradičního zábavního parku. Subjektivně mi to připadá jako trochu smutný konec – přeci jen ZDE jí to slušelo více, než-li v rukou východního medvěda…

Oscar Bruch web: oscar-bruch.de